Druhý den - Německo

27.8.2017  neděle

   Ráno je trošku mlha,ale musíme pokračovat dál. Musíme přijet v poledne,čeká nás  320 km. Odjíždíme z STPL přes krásné městečko Duderstadt až navazujeme na dálnici z které jsme včera sjeli.
Dnes cesta bude náročnější, začínají se tvořit kolony a aut na cestách přibývá.
Mlha padá a začíná vykukovat sluníčko, bude krásný den.
O půl jedné dorážíme na místo, kde nás už čekají. Popřejeme malému synovci, sníme dort a jdeme do restaurace na oběd.
Po obědě si pro nás připravili výlet do ZOO a na delfíny i jejich vystoupení. Hlavně Haničce se to moc líbilo.

  Poněvadž je už večer, většina zvířátek se uchylovala ke spánku a moc jich nebylo vidět. Přeci jen některé jsme zahlédli.
   No a my se také pomalu odebereme na stanici metro - tramvaj - vlak. Prostě vše v jednom.
   Protože nás také schvátila únava, brzy se vracíme zpět do karavanu. Dnes to bylo docela náročné  a ráno nás čeká cesta do Belgie.
        Pro dnešek toho bylo až,až.

Tajemný výlet pro vnučku

Cesta do Paříže    
26.8.2017 sobota

               Vnučka Hanička od malinka miluje Paříž, aniž by ji na vlastní oči spatřila. Teď nastala příležitost jí tento sen splnit. Netuší kam jedeme, jen že to bude Francie a zámky na Loiře, že to bude Paříž netuší do poslední chvíle.
      Chystáme Bertíka a 26.8.2017 vyrážíme. Nejdříve musíme do Frýdku Místku pro Haničku, nasedá, loučí se s maminkou a bráškou a vyrážíme.

 
         Nejdříve směr Německo. Tady bude zastávka , jedeme ještě popřát malému synovci k narozeninám. Město Duisburg je od nás 1000 km.
Tedy pojedeme přes Německo pouze tranzitem, jen tahle zastávka.
Je krásné počasí , slunečno, jen okolo Lipska malý deštík. Cesta byla příjemná, bez velkého provozu.
Dnes přespíme na STP v městečku Duderstadt. Stání je zdarma, můžete vylít WC, jen voda a elektřina za poplatek, to ale nepotřebujeme. Místo je to moc pěkné, už jsme zde byli v zimně na zpáteční cestě ze Španělska.

  

Dnes najeto 816 km.

Výlet

... tentokrát bez Bertíka. Plán na dnešní den je hlavně pro našeho pejska,, Bona Dea", kterou potřebujeme naučit jezdit v autě. Je to proto,že ji chceme brávat s sebou na výlety. Bude to její první  velký výlet, jen menší výpravy po okolí a zbytek na  zahradě.
Batohy jsou připraveny, počasí nám také přeje, na výšlap akorát. Teď jen dostat Bonu do auta, nechce, vzpíná se, tak na ruky a šup tam sní. Sedáme do auta a jedeme. V autě je docela spokojená, vrčí na motorkáře, kteří jedou za námi, sleduje ubíhající okolí nebo leží. Zvládá to docela dobře až jsem překvapená, že je tak v pohodě.

Jsme na místě, teď už musíme pěšky do kopce. Z auta z velkou radostí vyskočila ven a už chtěla pelášit pryč, nevěděla kde je a co se to děje. Naštěstí jsme ji za vodítko lapili a nepustili.

 
Teď už poslušně jde, spíš je to takový tahoun.

Nastává problém, ten velký strmý kopec před náma, pes je v klidu, ale já celou cestu remcala, že to měla být jen procházka, né horolezectví.

 Začínám se potit, tlak stoupá a celá červenám.  No jo, manželovi se jde dobře, přivlastnil si psa a ten ho vleče do těch kopců. Teď chci já ( jen zlehka), ale do kopce trošku pomůže potáhnout.
U studánky napít a jdeme dál. Jsme u první chaty ,, Chata Skalka" svačíme, napijeme se a pokračujeme. 

 

 
  Teď už to tak náročné nebude, jdeme po cestě  za chvíli  přicházíme k druhé chatě ,, Severka". Tady si dáváme polévku a knedlíky s borůvkami, vše domácí, vaří tady maminka hostinských.

Chata Severka

       Pan majitel je taková televizní celebrita. Byl v televizním pořadu Robinsonův ostrov ( Radovan Koreň). Je velmi příjemný člověk, žádný namyšlený panák. Na  námi položené otázky odpovídal v pohodě, prostě si s náma popovídal jak s přáteli. Při sledování Robinsonova ostrova jsem mu fandila na výhru, dostal se hodně daleko, ale na výhru  nedošel, snad se mu to podaří příště. Krásné povídání, ale musíme se vrátit dolů, aby nás nechytla pěkná bouřka. Seděli jsme v restauraci, protože venku byl nálet malých mušek, a bylo to dost nepříjemné. Dokonce jsme mohli i s pejskem. Bona se chovala opravdu slušně, lehla si a odpočívala, aby nabrala sílu na zpáteční cestu.

Dolů se jde docela dobře, chata, studánka a auto. Zase psa natlačit do auta a jedeme domů. Celou cestu prospala, přeci jenom byla hodně unavená. Jen se doma otevřela vrátka, hned běžela do kotce a spí. Chudáček malá.  No a já se dobelhala domů, uklidila batoh a nebudu lhát, únava mě také přemohla.

Vyčerpaný  turista

Dnešní trasa  8.04 km  pořád do kopce no a pak z kopce.

Neuschwanstein

 25.5.2017 čtvrtek
  Po propršeném dopoledni, začalo sem tam vysvítat slunce. Dnes je poslední den na dodělání DPH, poslední opozdilci jsou již také hotoví. Kupodivu dnes je vše zvládnuté brzy. Jsou dvě hodiny odpoledne a zrodil se nápad vyjet karavanem do Německa na pohádkový zámek Neuschwanstein.
47.5582339N, 10.7499039E
Ve čtvrt na pět už jsme zbalení a vyrážíme.


  Neuschwanstein objevíte nad bavorským městečkem Füssen, zhruba sto kilometrů od Mnichova a nemusíte mít obavy, že byste ho nenašli. Pro stavbu svého zámku si Ludvík II. vybral skutečně působivé místo. Inspiroval se středověkým hradem Wartburg.  
Neuschwanstein je velkolepý zámek, umístěný na vysokém skalnatém vrchu v bavorských Alpách.    U tohoto podivínského vladaře se musíme blížeji zastavit, protože Neuschwanstein je s ním velmi úzce spjat. Ludvík byl korunován v Mnichově roku 1864, ale již od počátku bylo zřejmé, že o reálné panování nemá zájem. Pokud mohl, dával přednost divadelním představením a rád se nechal unášet fantastickými představami, ve kterých vystupoval po boku již dávno zemřelých panovníků. Tyto iluze a vidiny se prolínaly do jeho života ve stále větší míře a na konci života mu zřejmě čas od času nedovolily přesně rozpoznat fantazie od reality. Ovšem předtím dokázal plně využít možností, které měl jako bavorský král. Nejznámějším výsledkem jeho představ o životě v jiných dobách, v duchovních rovinách mnohem vyšších než byla pro něj současnost, je zámek Neuschwanstein. Ten působí stejně rozporuplně jako jeho stavebník. Je sice na romantickém místě, ale také na nepříliš dobře přístupném. . Zámek byl stavěn od roku 1869 a to asi 17 let. Stál přinejmenším dvanáct milionů marek, což byla obrovská suma, ze které byli královi ministři doslova zoufalí. Aby toho nebylo málo, nechal Ludvík ještě vystavět zámek Linderhof a později započal rozsáhlou stavbu zámku Herrenchiemsee, umístěnou na jezerním ostrově. Tento zámek nebyl pro svou nákladnost nikdy dokončen.

   A jak dopadl král Ludvík ? Asi již tušíte, že nepříliš dobře, přesto byl panovníkův konec stejně úchvatný, gradovaný a záhadný jako jeho oblíbené divadelní kusy od Richarda Wagnera. První zatýkání krále se proměnilo ve frašku a uvězněna byla zatýkací delegace. Její členové si velmi oddechli, když je král propustil. Při druhém dějství, o pouhé dva dny později, byl Ludvík v nočních hodinách v Neuschwansteinu vylákán ze své místnosti a bavorský psychiatr, doktor Gudden, svému králi na místě oznámil, že jej musí zadržet jako osobu duševně chorou a nechat jej odvézt na zámek Berg. Tak se také stalo. Král však měl své jasné období, kdy se choval normálně a tak mohl odhadnout, že jej v budoucnosti čeká asi jen ponížení a samota. Druhý den pobytu v Bergu byly králi povoleny dvě vycházky. Na té dopolední, doprovázené stráží, se královský pacient choval zcela přirozeně. Na předvečerní procházku se Ludvík s doktorem Guddenem již vydali sami. Zamířili k blízkému Starnberskému jezeru. Když se stále nevraceli, začali lidé ze zámku oba zmizelé hledat. Za svitu loučí je našli oba utonulé v jezeře. Byla neděle 13. června 1886. Popsanou tragédii se nepodařilo nikdy jednoznačně vysvětlit. 

   Na místo jsme dorazili 26.5.2017 pátek  v odpoledních hodinách. Jen všechny kempy v okolí a ve Fussenu byly obsazené. Hledáme místo na přenocování, které se nám naskytlo kousek za městem, pod zříceninou. Byl tady klid a večer procházka na zříceninu Burgruine Eisenberg  47°36'41.460"N, 10°35'23.193"E městečko Zell, vlastně zde jsou dvě zříceniny. Druhá je kousek dál.


Hrad se nachází asi čtyři kilometry severně od městecka Pfronten v kraji zvaném Allgäu. Hrad stoji na kopci zvaném Isenberch, který je vysoký asi 1.000 metru a patři k Tannhemerskému pohoří nedaleko stejnojmenné vesnice Eisenberg   Hrad byl založen okolo roku 1315 zemany ( vladyky) z Hoheneggu. Hoheneggerové tímto přesídlením na sever, do Allgäu, tak vyhnuli expanzivním plánům tyrolského hraběte Merharda II., který se již před tím zmocnil jejich dvou hradů Loch a Vilsegg. První písemná zmínka o hradu je doložena okolo roku 1340. Ale již roku 1382
musí Hoheneggerové svoje hradiště odstoupit rakouskému arcivévodovi Leopoldovi, který pak hrad a celé panství udělil jako léno Friedrichovi z Freybergu, který byl zetěm posledního svobodného pana Bertholda z Hoheneggu.   Během selských válek byl hrad hned 1525 poškozen, za což ale byla rodina vlastníka o deset let později odškodněna. Ke konci 30-ti lete války postihnul hrad Eisenberg stejný osud, jako dva sousední hrady Hohenfreyberg a Falkenstein. V záři roku 1648 rozhodla tyrolská vláda vzhledem k hrozbě blížícího se protestantského vojska o dalším osudu všech svých třech obranných bodech v Allgäu. Hrady byly vyklizeny a zapáleny, aby se nedostaly do rukou nepřítele a nemohly mu sloužit jako základny.
    Protestanti vsak směr svého pochodu změnili, takže obětování všech tří hradů se ukázalo jako zbytečné a nesmyslné. Všechny tři hrady jsou od těch dob neobyvatelné a jsou z nich do dneska dochované jen zříceniny.    Zřícenina hradu zůstala až do roku 1952 ve vlastnictví rodiny Freyberg - Eisenberg. V tomto roce totiž zemřela poslední nositelka tohoto starodávného jména. Roku 1980 koupilo městečko Eisenberg zbytky hradu a o rok později společně se " Sdružením pro zachováni hradu Eisenberg začalo hrad restaurovat.

  Již se dost setmělo, a tak se vracíme zpět k autu, neboť nemáme s sebou baterku a cesta lesem je dost krkolomná.

27.5. 2017 sobota
Ráno v osm se otvírají parkoviště a prodej vstupenek na zámek. Brzy opouštíme noční místo a vracíme se zpět do města a k zámku. Parkoviště je docela ještě prázdné, ale během pár minut se zaplňuje. Manžel běží na lístky, protože  zde bývají velké fronty. Naštěstí jsme zde docela včas a lístky koupil na 9.50 hod, což je dost problém, protože výšlap na zámek s mojí chůzí se nedá tak rychle zvládnou a to už je po deváté hodině. Pospícháme tedy na horu k zámku a cestou nastupujeme na koňskou drožku. Ta jede nahoru asi dvacet pět minut. Ještě malý výšlap až k zámku a vše jsme stihli s desetiminutovým předstihem.Takže kdo se vydáte na zámek radši větší rezervu na výšlap.

Fronta na lístky, ráno v  devět hodin.

 

Most Marienbrucke je vysoko nad roklí Pollat  91m. Nechal ho vybudovak král Maxmilián v r.1866 a pojmenoval ho po své manželce Marii. Pod mostem padá vodopád.

V zámku se nesmí fotit, pouze kuchyně. Ostatní foto ze zámku je použito z internetu. Pro představu jak to v zámku vypadá   

Pokračujeme cestou zpět, teď už pěšky. Je nesnesitelné horko, a u pokladny na lístky je ještě velká fronta. To už se ani na všechny dnes nedostane, lístky už vydávají na pátou hodinu a prohlídka končí v šest. Popravdě co pět minut šla jedna výprava, jak na běžícím páse. Do ruky dostanete překladač a dozvíte se vše v češtině o zámku. Průvodce Vás pouze doprovází.
Je krásné počasí, obloha je blankytně modrá a mi opouštíme mětečko Fussen.
Odjíždíme od zámku směr jezero Simsee, v blízkosti je další jezero Chiemsee.
Moc hezké prostředí  večerního jezera, s krásným západem slunce, vůní grilovaných ryb, sklenkou vína, navodilo tu správnou večerní atmosféru.

Pohled na jezero Chimsee

 

28.5.2017 neděle

Ráno jsme si mohli pospat trošku déle bez zbytečného stresu, že někde musíme být. V klidu snídáme a připravujeme plán další trasy, máme ještě dva dny. Je naplánováno a můžeme vyrazit.  Příště radši moc neplánovat, člověk míní a situace mění. Stalo se, že nás to poslalo někam, kam jsme vůbec nechtěli, navigace si prostě umanula, že to je ta nejkratší cesta a hnala nás neustále na dálnici, kde se ještě nejezdí. Pak si navigace nevěděla rady, ( i technika někdy selže) rozhodnuto, pojedeme podle tabulí, jak za starých časů. Tabule cestou ovšem zmizely a začali jsme bloudit. Navigace nás neustále vedla na Rakousko kam nechceme, a tak jsme jezdili dokola, dokolečka, až nakonec jsme podlehli navigaci a jeli na Rakousko. Nelitujeme, jen tak strašně úzká cesta , byl problém se vyhnout osobáku a on proti nám další obytňák uf. Naštěstí v zatáčkách mají cesty rozšířené a dalo se pěkně vyhnout. Krajina okolo řeky Inn byla pozoruhodná. Městečko se jmenuje Ach. Takže břeh na německé straně, přes  most a jedeme po břehu na rakouské straně. Foceno z Rakouské strany na Německou.

Jsme v Rakousku a jedeme dál. Musím pochválit Německou stranu Bavorsko, za krásné cesty bez výmolů. I ta nejzapadlejší vesnička byla úhledná a čistá.
Na Rakouské straně cesty byly také hezké, ale už né tak jak v Bavorsku. Tak jedeme tady tudy, kudy chce navigace.
Blížíme se na parkoviště v blízkosti zámku Rosenhof.  Zaparkujeme, a protože čas pokročil tak i zůstaneme do rána. Jdeme na prohlídku po romantické stezce okolo rybníků a zámku. Chodí se sem koupat lidé z okolí. Jdeme lesem a najednou se před námi rozprostře krásný výhled na rybník. Dech se mi zastavil nad tou krásou, prostě  ráj na zemi. Ticho, slunce, voda a vzduch. Lesní cestou pokračujeme dál k dalšímu rybníku a odtud k zámku.

29.5.2017 pondělí.
     Dnes nás čeká cesta domů. Cestou navštívíme hrad Landštejn, ale vzhledem k tomu, že je pondělí a zavírací den, jen okolí hradu. Máme štěstí, venku je správce, který nás pouští  na  nádvoří, a můžeme se podívat.

     Hrad je hlavní dominantou České Kanady. Drsný půvab středověkého hradu vyčnívajícího z lesních hvozdů posloužil jako dokonalá kulisa pro natáčení dvojdílného kanadského filmu Johanka z Arku.
Majestátně se tyčí nad místními lesy jako nedobytný strážný hrad, což byl také jeho původní účel. Byl postaven na začátku 13. století na pomezí Čech, Moravy a Dolního Rakouska jako ochranný hrad zemské stezky směřující do dnešní České Velenice a rakouského města Gmünd (česky zvaného Cmunt). Právě proto je landštejnský hrad obehnán mohutnými hradbami. Za nimi čnějí vysoké palácové zdi a robustní hradní věže. Dodnes můžete obdivovat tuto masivní středověkou fortifikaci. Základ stavby hradu Landštejn má přitom románský charakter. Finální podobu hrad ovšem získal až v období gotiky a renesance. 

Členitým terénem projdete krásnými lesy uprostřed České Kanady až ke skalnímu útvaru "Ďáblova prdel".

Dáváme si oběd  v restauraci Landštejnský dvůr.

Opouštíme hrad Landštejn přes Dukovany na Brno, Ostravu a domů.

Výlet, který nebyl plánován, se nám moc vydařil a k tomu to nádherné počasí celou cestu.
Teď už jsme doma  a budeme se těšit na další.
                                  Krásné cestování všem a hlavně se šťasnými návraty.