Batohy jsou připraveny, počasí nám také přeje, na výšlap akorát. Teď jen dostat Bonu do auta, nechce, vzpíná se, tak na ruky a šup tam sní. Sedáme do auta a jedeme. V autě je docela spokojená, vrčí na motorkáře, kteří jedou za námi, sleduje ubíhající okolí nebo leží. Zvládá to docela dobře až jsem překvapená, že je tak v pohodě.
Jsme na místě, teď už musíme pěšky do kopce. Z auta z velkou radostí vyskočila ven a už chtěla pelášit pryč, nevěděla kde je a co se to děje. Naštěstí jsme ji za vodítko lapili a nepustili.
Teď už poslušně jde, spíš je to takový tahoun.
Nastává problém, ten velký strmý kopec před náma, pes je v klidu, ale já celou cestu remcala, že to měla být jen procházka, né horolezectví.
Začínám se potit, tlak stoupá a celá červenám. No jo, manželovi se jde dobře, přivlastnil si psa a ten ho vleče do těch kopců. Teď chci já ( jen zlehka), ale do kopce trošku pomůže potáhnout.
U studánky napít a jdeme dál. Jsme u první chaty ,, Chata Skalka" svačíme, napijeme se a pokračujeme.
Teď už to tak náročné nebude, jdeme po cestě za chvíli přicházíme k druhé chatě ,, Severka". Tady si dáváme polévku a knedlíky s borůvkami, vše domácí, vaří tady maminka hostinských.
Chata Severka |
Dolů se jde docela dobře, chata, studánka a auto. Zase psa natlačit do auta a jedeme domů. Celou cestu prospala, přeci jenom byla hodně unavená. Jen se doma otevřela vrátka, hned běžela do kotce a spí. Chudáček malá. No a já se dobelhala domů, uklidila batoh a nebudu lhát, únava mě také přemohla.
Vyčerpaný turista |
Dnešní trasa 8.04 km pořád do kopce no a pak z kopce.