Jsme v Polsku, z pěkných krásných silnic jsme přejeli na poničené. Snad to bude lepší, ale není. Cesty jsou úzké. V Polsku jak už jsem psala měli 3.5. svátek, všude byly veselice i na Mazurských jezerech bylo dlouho do noci veselo. Zaparkovali jsme v kempu, přímo v centru kousek od maríny.
Brzy ráno mě probudil nedaleko projíždějící vlak, dál jsem nemohla usnout a tak aspoň využiji služby kempu. Dám si pořádnou horkou sprchu, jsem tady sama a ani kemp není osídlen. Přeci jen je to to pravé ořechové, v karavanu se nedá tak dlouho čvachtat.
Počasí se zase pokazilo, ještě neprší, ale asi bude. Po vydatné snídani se vypravujeme na procházku do blízké maríny a po okolí. Cestou si ovšem zacvičíme ať jsme fit.
Mazurská jezera tvoří systém dvou tisíců jezer. Tvoří je obrovské vodní plochy, ale počítají se i ta malinká, která vypadají jako rybníčky. Některá jezera jsou vzájemně propojena jedenácti kanály, kterými lze proplouvat, a také řekami a říčkami.
Mazury, jak se jim také někdy říká, jsou obrovské vodní plochy ledovcových jezer.
Většina jezer je lemována písčitými plážemi, malými penziony s restauracemi, přírodními tábořišti a přístavy. A aby toho nebylo málo, přístup do vody je pozvolný, dno je písčité (takže bez bot!), což z toho dělá skvělé koupání.
Všechno je ještě v zimním spánku, jen pár lodí je na jezeře i přes nepřízeň počasí.
Začíná pršet ,vracíme se do karavanu. Připravit se na cestu, teď už jen velký tranzit dolů do Polských Tater - Zakopané. Noc na parkovišti, bohužel plno kamioňáků, ale naštěstí je klid.
5.5.2017 pátek
Ráno to zase nevypadá moc dobře, chvíli svítí sluníčko a pak opět prší. To nás doprovází až do Tater.
Cestou na myčce myjeme Bertíka, zaslouží si to.
Přijíždíme do malebných vesniček Polských Tater. Před námi v dálce jsou vidět zasněžené vrcholky hor, až se srdce svírá. Hory moc milujeme, jen už nám tak nohy neslouží na výšlapy, takže jen nějaké menší.
Déšť neustává, vjíždíme do Zakopaného a hned se nám naskytlo najít parkování na celou noc, přímo v centru. I přes nepřízeň počasí jdeme do centra, jednak na oběd a jednak na prohlídku. Je zde i přes špatné počasí hodně lidí. Dáme si oběd ve stylové restauraci, kousek dál v cukrárně gofry. Tady si dělají svoje, i koblížky, palačinky a zmrzlinu. Moc výborné, ale tím jsem se dorazila. Pokračujeme dál až na konec hlavní třídy Zakopaného.
Vracíme se dolů zpět do karavanu, celí zvlhlí deštěm.Ještě že máme teplíčko v autě. Převlíct a usednout k hokeji. Ještě jsem přejezená z pozdního oběda a hlavně z gofrů a tak bez večeře jdeme spát.
Jen štamprličku slivovice na strávení.
6.5.2017 sobota
Kamarád déšť nás neopustil celou noc a ani ráno nemá zájem nás nechat o samotě. Je to docela vlezlý kamarád, nejde se ho zbavit. Nic nechce, jen nás neustále unavuje svými šňůrami vody.
Ráno je docela velká mlha.
Opouštíme městečko Zakopané a cestou navštívíme přátelé na Oravě.
Zakopané městečko v alpském stylu je skutečně půvabné.Rustikální dřevěné domky jsou zasazeny do nádherného panoramatu hor. Zakopané je centrum lidového umění zdejších goralů. Ulice Krupówki je pěší zóna plná obchůdků a butiků. Můžete se také projet v koňské drožce, ochutnat místní speciality a nakoupit řadu suvenýrů. Zakopané má pověst vesnice umělců.
Mezi mraky začíná vykukovat slunce, snad se počasí umoudří.
Cestou chceme navštívit místa , kde jsme před třiceti lety byli, ještě tehdy s malými dětmi.
Bohužel žádný camp už tu není, prý tu není již dvacet osm let.Jen restaurace Zverovka tu je tak jak ji známe. Dáváme si halušky a mlčky vzpomínáme, jen nevím zda na mládí, které už je za náma nebo na chvíle tady strávené. Vše to tak rychle utíká.
No nic ještě část života je před náma a musíme hledět dopředu.
Také jsou tu hodně poničené stromy po větrové kalamitě. Jedeme dál do Oravského skanzenu, ten tu také tenkrát byl, jen jsem nepochopila jak jsem to tenkrát dala pěšky až ze Zverovky. Dnes autem to byla docela dálka. Tady jsou také nové věci např, jeskyně, kterou otevřeli v roce 2016.
Odjíždíme dál za přáteli, kde zůstaneme do druhého dne.
Zítra nás čeká další cesta, domů, a ještě zastávka v Osvětimi, kde máme sraz se synem a vnoučaty.
 |
| Tyhle nápisy miluji |
7.5.2017 neděle
Bohužel hlavní část jsme nemohli navštívit, protože v neděli je jen pro skupiny s průvodcem. Takže si někdy cestu do Osvětimi z opakujeme . Tím končí naše putování.
Teď už jedeme domů, docela se už těším, na vnoučata, našeho pejska a na svoje pohodlí domova.
Zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat