Zase vstávám jako obvykle první. Je svátek a všude je ticho a prázdno.Mám neblahé tušení, že bude i lanovka na opičí horu zavřená.
Po snídani se vydáváme na pěší tůru na Gibraltar .Procházíme pasovou kontrolou, přecházíme po letištní dráze, vcházíme do centra Gibraltaru. Přecházíme přes svátečně vyzdobené náměstí a přicházíme k lanovce. Tušení mě nezklamalo,vše zavřeno i lanovka. Co teď, pěšky na horu nejdeme, je to dost náročné a namáhavé. Máme štěstí, malá skupinka Japonců si objednala taxi vzali nás sebou na vrchol. Stálo to každého 5 euro.
Tady už nás vítaly opice Makak. Nesmí se krmit, ale kdo by odolal. Také jsem to zkusila. Teď už vím proč se nesmí krmit, jsou to prostě zlodějky a vlezou Vám i na záda, jako mě, ale bohužel manžel to nevyfotil. Bál se,že mi opice ublíží, tak se snažil ji odehnat a foto žádné, křičím ať fotí, ale vůbec mě neposlouchal. Smála jsem se a říkám, že příště foto a pak já ( jen aby to nevzal doslova ). Jsou to prostě prohnané zlodějky, vzali by Vám tašku i s celým obsahem. Naštěstí jsem měla batoh na zádech a kolem pasu připevněný. Dolů musíme už pěšky a cestou nás doprovází opice. Naštěstí jen kousek, dolů nechodí, mají své území na vrcholu hory.
Znovu absolvovat cestu celým Gibraltarem až na hranice se Španělskem. Letmá pasová kontrola a jsme ve Španělsku.
Bertík je už na dohled. Ještě že parkujeme kousek od hranic. Sotva se vleču a nohy už nechtějí poslouchat. Oběd co zbylo ze včerejška, kapr a salát, menší odpočinek a odjez do Málagy.
Cestou noční parkování ve městě Fuengirola na parkovacím místě pro bydlíky. Je docela plno, parkování je přímo ve městě, někteří je vidět, že už tu stojí delší dobu.
Dnes ujeto 105 km
Žádné komentáře:
Okomentovat